Mateřská škola Sluníčko
 

První pozdrav ze školky v přírodě

AHOJ MAMI A TATI,

posíláme vám všem první pozdrav z naší školky v přírodě.

Hned jak jsme se spolu rozloučili a nasedli do autobusu, zamířil s námi pan řidič do Pece pod Sněžkou. Každý si měl s kým povídat a někdo si cestou našel i nové kamarády. Když už nám všem začalo kručet hlady v bříšku, zastavil nám pan řidič na malou svačinku. Všichni jsme si z batůžků vytáhli svačinky a posilnili se na další kus cesty. Cestou autobusem jsme viděli koně, větrné mlýny a čím jsme se blížili víc k cíli, tak i zasněžené vrcholky Krkonoš. A najednou jsme byli zde. Uteklo to tak rychle. A prima bylo, že nám nikomu nebylo v autobuse špatně.

 Na parkovišti už nás čekal pan správce, aby nám vyvezl kufry do naší chaty. Jaké bylo pro některé z nás zklamání, když jsme zjistili, že ta chata u parkoviště není naše J. A co bylo ještě horší, že musíme jít pěšky a navíc stále do kopce. Někdo rychle, někdo loudavě, ale nakonec přece jsme všichni došli k naší chatě. To už nás čekaly paní kuchařky s obědem. Už podle vůně jsme poznali, co to bude – kuřecí řízek s bramborem. Jako polévku jsme měli vývar s vejcem. Bylo vidět, že nám po cestě vyhládlo, protože talířky zůstaly prázdné. A pak konečně nastalo to, co jsme všichni chtěli vědět. Kdo s kým bude na pokoji a jak ty naše pokoje budou vypadat. Rychle jsme se domluvili s kamarády a pak se postupně ubytovávali. Všichni jsme na pokojích tak, jak jsme si přáli.

Po krátkém odpočinku, jsme se převlékli, a protože venku svítilo sluníčko, vyrazili jsme na průzkum okolí. Do batůžků jsme si dali mandarinku a sušenku. Cesta lesem nás zavedla až k výhledu na Sněžku. Měli jste vidět ty výrazy našich tváří a ty vyděšené oči, když nám paní učitelky řekly, že tam ještě dnes půjdeme. Uf, jak jsme si oddychli, když jsme zjistili, že si z nás jen udělaly legraci. Bylo krásně a tak jsme se u bublajícího potůčku nasvačili. A protože sluníčko svítilo a naše nožičky byly dost neposedné, zahráli jsme si na honěnou, váleli jsme sudy ze stráně a vůbec dělali samé lumpárny. Moc jsme si to dovádění užili. Cestou zpět jsme podupali poslední zbytky sněhu, poslouchali zvuky přírody a předháněli se, kdo hodí nejdál.

V chatě jsme se rychle převlékli, umyli a už se těšili na večeři. Paní kuchařky moc dobře ví, jak na nás. Byly boloňské špagety. Mňam!

Ale to nejdůležitější nás čekalo teprve večer. Mezi nás přišla indiánská šamanka, která nás uvedla do života indiánů. Nejdříve jsme museli projít kouřovou očistou proti zlým duchům a společně pak vykouřit v kruhu dýmku míru. Potom jsme si vylosovali barevná dřívka, která rozhodla, v jaké skupině budeme. Skupiny jsou čtyři – vlci, medvědi, orlové a bizoni. Společně jsme ve skupinách pak určili zástupce náčelníka. Jako první úkol pro nás indiány, bylo vyrobit si čelenku. A tak jsme se s chutí pustili do práce. Šlo nám to krásně.

Ale čas utíkal a my už museli pomaloučku do postýlek. Takže umýt a šup do pyžamka. Ještě nám paní učitelky přečetly pohádky na dobrou noc.

Takže vám všem domů posíláme pusu na dobrou noc a těšíme se, co nás čeká zítra.

VAŠE DĚTI.