Mateřská škola Sluníčko
 

Středeční pošta z Pece

AHOJ VŠICHNI DOMA.

Tak se opět hlásíme z naší ,, indiánské vesničky‘‘ a posíláme zprávy z dnešního dne. 

<p><span style="font-size: 12.16px;">Sluníčko dnes opět ráno zaspalo, mraky pokryly celou oblohu a z nebe na zem padaly jedna sněhová vločka za druhou. Asi se jim tam nahoře roztrhla sněhová peřina. A ani nám se dnes z postýlek moc nechtělo. Někteří vstávali až těsně před snídaní. Když jsme se všichni umyli, učesali a oblékli, s chutí jsme vyrazili na snídani. Snad ani nemusíme říkat, že tam bylo spoustu dobrot – koblížky s čokoládou, skořicové křupinky s mlékem nebo jogurtem, med, džem, sýry, šunka, nakrájená zeleninka a hroznové víno. Opět jsme všechno snědli. Dokonce se na nás přišla podívat paní kuchařka a pochválit nás, jak pěkně jíme.

Nevíme, jak to paní učitelky zařídily nebo jestli nějaký indiánský kouzelník, ale na chvíli přestalo sněžit. Mraky se roztrhly a vykouklo sluníčko. A to bylo něco pro nás. Rychle jsme se oblékli a vyrazili ven, protože nás čekaly úkoly, které musí zvládnout každý správný indián během deseti měsíců. Ale my je zvládli za jeden den. Venku jsme splnili sedm úkolů. Určitě byste rádi věděli jaké, že? Tak my vám prozradíme jak se jmenovaly a vy doma zkuste hádat, co jsme asi dělali : Měsíc šťastného lovu, Měsíc rozbouřených vod, Měsíc válčícího bojovníka, Měsíc rychlého oře, Měsíc dunícího hromu, Měsíc velkého tee pee, Měsíc temné jámy. Můžete být na nás pyšní, protože paní učitelky říkaly, že tak šikovné děti ještě na školce v přírodě sebou neměly. Čas rychle utekl a my se vrátili zpátky do chaty na oběd. Jakmile se za námi zaklaply dveře, začalo pršet. K obědu jsme měli vývar s nudlemi, kuřecí maso na paprice s knedlíkem. Bylo to moc dobré a tak jsme si chodili přidávat.

Když jsme si po obědě na pokojích odpočinuli – někdo si kreslil, hráli hry nebo povídal – čekala nás výroba lapače snů. Na to jsme měli připravené prostříhané papírové talířky, které jsme museli protahat provázkem křížem krážem. Div že si tam někdo z nás nezamotal i své ruce. Okraje jsme si krásně vybarvili pastelkami. Ani jsme to nestihli dokončit a byl čas na svačinu – chleba s vajíčkovou pomazánkou nebo jen s máslem a sýrem, paprika a okurka. Pak jsme se opět vrátili ke svému lapači snů, který jsme dozdobili barevnými peříčky a korálky. Teď už víme, že se nám budou zdát jen krásné sny.

Ještě před večeří jsme splnili další úkol – Měsíc malého stopaře. Najednou to z kuchyně zavonělo a my poznali, že bude krupicová kaše. Tak rychle umyté ruce, jsme nikdy ještě neměli. Kaše byla výborná. Vždyť fronta na přídavek končila až na chodbě a chvílemi se zdálo, že snad nikdy ani neskončí. Ale dostalo se na všechny. Na pokoje jsme se po večeři vraceli spokojení a s plnými bříšky. Chvilku jsme si zazpívali s kytarou, popovídali si o zážitcích z dnešního dne a pak umýt a šup do postýlek. Většina z nás má nyní u hlavy svůj lapač snů. A když se nás paní učitelky ptaly, o čem by náš dnešní se měl být, tak o vás. Tak moc se na vás už těšíme.

Krásné sny i vám. Máme vás moc rádi.

VAŠE DĚTI